Příspěvek shrne problematiku budování institucionálních repozitářů, jejich význam pro paměťové instituce a poukáže na možné problémy, které s budováním souvisí. Repozitáře slouží především jako místa dlouhodobé archivace a zpřístupnění digitálních dokumentů, tedy i digitálního kulturního dědictví, nikoliv pouze krátkodobých či rychle zastarávajících informací. Vzhledem k proměně povahy nově vznikajících dokumentů v současné době je tedy žádoucí, aby se vznikem takovýchto digitálních archivů paměťové instituce začaly zabývat.
