Koordinace a koordinační nástroje jsou základní podmínkou pro zajištění ekonomické, efektivní a uživatelsky účelné akvizice a zpřístupnění informačních zdrojů, a zejména to platí o klíčových vědeckých zdrojích, které jsou vysoce finančně nákladné a bez koordinovaného přístupu není jejich zabezpečení reálné. Více či méně úspěšné pokusy o koordinaci v oblasti IZ jsou známé nejen v ČR, ale i v zahraničí. Hlavním problémem bývá nejen zapojení velkých knihoven s centrálními, národními funkcemi, ale také motivace knihoven menších či úzce specializovaných. Koordinace, stejně jako jiné formy spolupráce, je velkým testem schopností sladění zájmů knihoven, pověřených v jednotném českém knihovním systému zcela odlišnými úkoly.